Kapisovo malý výhřez z toho mála dobrodružství, co jsem zatím zažil

H.P.Lovecraft – Stín z času (Sebrané spisy 5)

ALASKA 2003 – PÁTEK 3.10.

fešáci

Tak a je to! Balíme svá objemná zavazadla a vyrážíme na letiště. Vše probíhá v pohodě, konečně jsme zase v letadle, kde je několik jídel v ceně a hlavně pití zadara. Sice paní letuška nám už sedmého Tuborga dát nechtěla, že budeme drunk, ale my jsme si se smíchem říkali, že jsme from Czech Republic a že to vydržíme. Osmého jsme už nedostali. Přestup v Kodani, v Praze nás čekal tata od Vládi a hodil ho nejdřív do Příbora a mě pak, zlatý chlap, až do Ostravy.

ALASKA 2003 – ČTVRTEK 2.10.

(Foto Vláďa)

Tak zítra letíme domů. Dopoledne se jdu sprchovat, všechno svlíknu, pak oblíknu zpátky a jdu na pokoj, hrábnu si na hruď a srdce se mi málem zastavilo. Nechal jsem svoji přes tři měsíce na krku opatrovanou kapsičku se všema prachama, pasem a letenkou ležet v té koupelně. Tak rychle jsem ještě neběžel, prolétl jsem třikrát zalomenou chodbou a vběhl do koupelny. Kapsička ležela na pračce. Pičooo, uffff, dávám ji v mrákotách na krk a něžně se mazlím s vědomím, že ji mám na krku a lascivně se ošahavám, ufff. To by bylo, kdybych den před odletem přišel o všechno.

ALASKA 2003 – STŘEDA 1.10.

Snoqualmie waterfall

Jak jsem psal už hodně dávno, na letišti při příjezdu jsem našel ve stojanu pohled s Twin Peaksem, s tím hotelem, co je v úvodní scéně nad těmi vodopády. Je to asi dvacet mil odtud. Povedlo se mi kluky přesvědčit, ať se tam zajedeme podívat, i když Twin Peaks neznají. Tohle si přece nemohu nechat ujít, kdoví, jestli se tu ještě kdy podívám. Pohled jsem poslal Hanzíčkovi.

ALASKA 2003 – ÚTERÝ 30.9.

Ráno se loučíme s Henrym, Jeffem, majitelem hostelu a pár lidma, s kterými jsme náš hostýlek sdíleli a vyjíždíme busem směr letiště, obtěžkáni bágly, procházíme klasickými letištníma Americkými procedurami a nakonec máváme Aljašce z okna letadla. Přilétáme do Seattlu, kde už zkušeně zajíždíme do města a ubytováváme se v hotelu Green Tortoise. Potkáváme se s nějakými Čechy, trochu se procházíme po městě, ale jsme tak celkově dost dojebaní, takže brzo uleháme.

Filed under: ALASKA 2003 No Comments

ALASKA 2003 – PONDĚLÍ 29.9.

Ráno jedeme vrátit auto, naštěstí nedošlo na zakázaných cestách k žádnému problému, nic se neurvalo, nedomrdalo, takže vše proběhlo v pohodě, jedeme ještě na poslední nákupy. Slunko se sotva vyvleče nad obzor kolem desáté, lenivě ho obrýsuje a kolem druhé třetí už zase nenápadně mizí. Za měsíc, počítám, nevyleze už vůbec a vše tu upadne do dlouhé polární noci, to teprve musí být zkouška životní.

ALASKA 2003 – NEDĚLE 28.9.

Ráno nikam nespěcháme, užíváme si krásný, ledový den, dlouho snídáme, balíme se a vyrážíme až k poledni, dneska už se vracíme do Anchorage a v plánu už nic nemáme.

(foto Dolph)

ALASKA 2003 – SOBOTA 27.9.

V noci začíná pršet! Nikam se nám z teplých spacáků nechce, ale začíná se to zintenzivňovat a je možné, že se to brzo rozjede jak cyp! Kope nás hecuje, že to nemá cenu, překonáváme rozespalost a vylízáme do té hnusné, temnočerné, promočené a nepřátelské kosy. Balíme naše spaní na cestě a valíme zpátky po cestě k autu a tábořišti. Prší celkem slušně a nijak neustává, za svítání rozeznáváme mezi nasáklým mechem obalenými větvemi a visícími lišejníky starý rudý důl a po nějaké době, už za světla docházíme k tábořišti, kde nasraně odhazujem bágly a zalézáme do stanu. Dospáváme půlku noci.

ALASKA 2003 – PÁTEK 26.9.

Kennecot

Ráno, po snídani, se jdeme projít do Kennecotu, proti azurově modré obloze je jeho rozpadající se rudá konstrukce monumentální, počasí nám přeje a vypadá to tu fakt jako z nějakého katalogu. Všude jsou cedule o zvýšeném pohybu medvědů a zákazu vstupu do objektu.

ALASKA 2003 – ČTVRTEK 25.9.

Po cestě na jih

Nikdo nás v noci nevychytal, nevyhodil, nesežral, nepoblil, nepodřezal ani neznásilnil a ráno na parkovišti snídáme jako spořádaná skupinka, která tam vůbec nestrávila noc a po kontemplativní meditaci nad růžencem, recitací žalmů a nevelkém sebebičování, skromně uspokojuje své nevelké tělesné potřeby. Už nějakou dobu přesvědčuju kluky, ať se jedeme podívat do Kennecottu (http://en.wikipedia.org/wiki/Kennecott,_Alaska) – starého, opuštěného svého času na měď nejbohatšího měděného dolu na světě, který podle všech fotek vypadá fantasticky a průvodce ho taky doporučuje, a který se nachází u hornického městečka McCarty (http://en.wikipedia.org/wiki/McCarthy,_Alaska) v pohoří Wrangell (http://en.wikipedia.org/wiki/Wrangell_Mountains), kde jsou skoro pětitisícové vrcholy, ledovce, sopka, zkrátka je tam všechno a bude to stát určitě za to. Nakonec tedy souhlasí, už stejně máme jen pár dní a nic lepšího k vidění určitě není.